Závěť, dědická smlouva či zákonná posloupnost. Na co si dát pozor?

---

Dědické řízení čeká na každého z nás – ať už za života nebo posmrtně. Proto je dobré mít o této proceduře přehled.  Nyní se podíváme na dědické tituly. Tedy na závěť, dědickou smlouvu a dědění ze zákona.

 

Pokud někdo zemře, lékař zašle úmrtní list soudu a ten určí notáře, který povede dědické řízení. Notář pak zjišťuje, na základě jakých právních důvodů neboli dědických titulů se bude dědit. V českém právu existují tři:

1. dědická smlouva
2. závěť
3. zákonná posloupnost (neboli dědění ze zákona)

Dědická smlouva – nejsilnější dědický titul

Dědická smlouva se do českého práva vrátila s novým občanským zákoníkem v roce 2014 a je nejsilnějším dědickým titulem. Na rozdíl od závěti se jedná o dvou nebo vícestranný právní úkon, v němž se zůstavitel ještě za života dohodne s dědici, kdo a kolik z dědictví získá.

Strany musí být plně svéprávné (případně zastoupeny opatrovníkem) a při podpisu smlouvy osobně přítomné. Dědit může i právnická osoba. Smlouva musí být sepsána notářem (má tedy formu veřejné listiny) a smí se týkat maximálně tří čtvrtin zůstavitelova majetku. Pokud by zůstavitel chtěl odkázat veškerý svůj majetek, může o zbylé čtvrtině sepsat závěť.

Řečeno právní terminologií se v podstatě jedná o takzvanou odvážnou smlouvu. Její účinky totiž závisí na nahodilých okolnostech. V době jejího uzavření smluvní strany neví, kdy zůstavitel zemře, a dokonce ani co bude součástí dědictví v době jeho smrti.

 

Pomocí dědické smlouvy se zůstavitel ještě za života dohodne s dědici, kdo a kolik z dědictví získá.

 

Zůstavitel totiž není omezen v dispozici se svým majetkem, vyjma zákazu darovat či odkázat v závěti jinému to, co je předmětem dědické smlouvy. Jelikož zůstavitel s majetkem může libovolně nakládat, může být obsahem smlouvy i procentuální vyjádření podílu, který má smluvnímu dědici připadnout. Může v ní být i konkrétně specifikovaná věc, ale u té není jisté, že v době zůstavitelovy smrti bude ještě součástí jeho majetku. Pro ochranu smluvního dědice lze ale například zřídit zástavní právo či předkupní právo k této věci. Vše záleží na dohodě smluvních stran.

Zůstavitel si pak do dědické smlouvy může zanést i různé podmínky jako například dosažení věku, dostudování, postarání se o domácí mazlíčky...nelze ovšem vynucovat uzavření manželství nebo rozvod. Podmínky musí být zkrátka možné a splnitelné a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Výhodou dědické smlouvy je, že se jedná o vícestranný právní úkon - nemůže být tedy jednostranně odvolána nebo změněna, a dává tak dědici v tomto směru větší jistotu. Zároveň jako nejsilnější dědický titul má přednost před závětí.

Myslet se ale musí na nepominutelné dědice. „Nepominutelný dědic je vždy dítě zůstavitele. Pokud by toto dítě nebylo platně vyděděno, tak má nárok na čtvrtinu pozůstalosti, v případě nezletilého dítěte dokonce na tři čtvrtiny.  Podíl by mu musel být vydán navzdory dědické smlouvě“.

 

Závěť - ideálně s notářem

Závěť neboli testament je jednostranné odvolatelné právní jednání, jehož účinky nastávají až smrtí zůstavitele.

Může ji sepsat jakákoliv fyzická osoba, která je plně svéprávná. Děti ve věku 15 až 17 let a osoby omezené ve svéprávnosti mohou pořídit závěť jen formou veřejné listiny, tedy s notářem. Osoby omezené ve svéprávnosti z důvodu alkoholismu, narkomanie nebo gamblerství mohou rozhodovat jen o polovině svého majetku.

Dědicem ze závěti mohou být jak fyzické, tak právnické osoby. Ustanovení o nepominutelných dědicích a o podmínkách v závěti platí stejně jako u dědické smlouvy.

Závěť může mít různé podoby. Ideální je, když ji zůstavitel sepíše s notářem. Potom se totiž jedná o veřejnou listinu, u níž se předpokládá její správnost, čímž je dáno její silné důkazní postavení.

 

Dědická smlouva ani závěť nemají přednost před nepominutelnými dědici.

 

Jediným zákonným požadavkem na formu závěti je její písemnost. Takže není problém sepsat závěť doma vlastní rukou, to hovoříme o holografní závěti. Pokud není psána zůstavitelovou vlastní rukou, ale třeba na počítači, tak se jedná o závěť alografní. Ta musí obsahovat podpisy dvou svědků, kteří nejsou dědici ani osoby blízké. „Výjimku ze zásady písemnosti tvoří ústní závěť v případě bezprostředního ohrožení života před 3 svědky, taková závěť má omezenou platnost 14 dní. Svá specifika má i ústní závěť před velitelem vojenské jednotky v případě války nebo závěť uzavřená na palubě letadla či lodi před jejím kapitánem“.

Zásadními náležitostmi závěti jsou označení dědice, vymezení dědictví a časový údaj, kdy byla pořízena. Časové určení je ideální ve formě den, měsíc a rok, ovšem lze použít i jiné konkrétní vymezení, jako „v den mých čtyřicátých narozenin“ nebo „na Štědrý den 2022“ a podobně. Na podpis a datum u vlastnoruční závěti nesmíte zapomenout

Závěť lze kdykoliv odvolat, zničit nebo nahradit novou. Platí, že každá nověji datovaná ruší tu předchozí, pokud si vzájemně odporují. Zbylý majetek, který není předmětem závěti se dále dědí podle dědické posloupnosti.

 

Pokud se nedědí z dědické smlouvy či ze závěti, nastupuje dědická posloupnost.

 

Dědická posloupnost aneb dědění ze zákona

V případě, kdy nebyla sepsána dědická smlouva ani závěť anebo kdy se tyto dokumenty netýkají veškerého majetku, nastupuje dědická posloupnost. Tedy dědí se takzvaně „ze zákona“. Zákon rozeznává šest dědických tříd s tím, že první třída přichází na řadu nejdříve, zatímco následné třídy, jen pokud se nedědí v předcházející třídě.

V první dědické třídě získají stejný díl pozůstalosti zůstavitelovy děti a manžel (nebo registrovaný partner). Pokud některé z dětí nedědí, jeho podíl přejde na jeho potomky, tedy vnoučata, případně pravnoučata zůstavitele.

Druhá dědická třída přichází na řadu, pokud nedědí zůstavitelovy děti, a pozůstalost si tak rozdělí rovným dílem manžel (nebo registrovaný partner) a rodiče zůstavitele s tím, že manželovi vždy připadne minimálně polovina pozůstalosti. Dědí i ten, kdo žil se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň 1 rok před tím, než zůstavitel zemřel.

Ve třetí dědické třídě dědí sourozenci zůstavitele, případně jejich děti a spolužijící osoba.

Čtvrtá dědická třída dědiců se pak týká prarodičů zůstavitele.

Pátá dědická třída dědiců patří rodičům prarodičů. Polovinu získá matčina strana a polovinu otcova.

Šestá dědická třída dědiců rozdělí zůstavitelův majetek mezi děti dětí sourozenců, tedy prasynovce a praneteře, a mezi děti jeho prarodičů, tedy strýce a tety zůstavitele, případně bratrance a sestřenice. každý stejným dílem.

 

Není-li žádného dědice, tak se jedná o takzvanou odúmrť a dědicem se stává stát.

V případě hromadného úmrtí, například autonehody, kdy nelze určit, kdo zemřel dříve a kdo později, platí, že zemřeli všichni zároveň.

Odkaz je ideální způsob, jak pro případ smrti individuálně postoupit třeba vzácnou sbírku či drahou hokejovou výstroj.

 

Odkaz

Speciálním institutem dědického práva je odkaz. Ačkoliv odkaz není přímo dědickým titulem, tak umožňuje, aby zůstavitel odkázal určitou konkrétní věc osobě, která není dědicem. Tato osoba nemusí podstupovat mnohdy dlouhé dědické řízení ani se případně podílet na zůstavitelových dluzích.

Jako příklad může sloužit odkázání drahé hokejové výzbroje svému spoluhráči z hokeje, knihy s věnováním vášnivému čtenáři nebo třeba oblíbeného šperku kamarádce. Obdarovaným, tedy odkazovníkem může být třeba i charitativní organizace, tedy právnická osoba. Odkaz může být obsahem dědické smlouvy, závěti nebo takzvaným dovětkem.

Formulován bývá tak, že zavazuje dědice, aby odkazovníkovi danou věc vydal. Každému dědici pak musí zůstat alespoň jedna čtvrtina dědictví nezatížená odkazy.

 

Zdroj: Canva